Ze života

Narodil se v Praze roku 1917 a hudbě se věnoval od svých patnácti let, ještě jako student gymnázia. Učil se hře na altsaxofon a po roce přešel na bicí u tehdy velmi proslulého bubeníka Laco Ollaha. V roce 1934 založil vlastní studentský orchestr Black and White, mezi jehož členy patřili mimo jiné i Leopold Korbař, Jan Rychlík nebo Ladislav Habart.

Jako bubeník pak působil v několika souborech - např. v orchestru Gramoklubu, který vedl Jan Šíma. U bicích ještě zůstal v souboru Blue Music a z něj pak vzniklého amatérského souboru Karla Vlacha Blues Boys. Z popudu Karla Vlacha se Arnošt Kavka postupně přeorientoval z bicích na zpěv. Učil se velmi rychle a měl také dobré učitele Josefa Malinu nebo v belgickém Ostende u známého orchestru Roberta de Kerse, kde se především učil zpívání na mikrofon.

Ještě stačil zahájit studia na právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, ale přišel listopad roku 1939 a uzavření českých vysokých škol nacisty. Karel Vlach převzal v roce 1939 kapelnickou koncesi a okamžitě vytvořil svůj profesionální orchestr a Arnošt Kavka se stal jeho stálým zpěvákem až do roku 1944. Po celou tuto dobu zpíval nejen sólové party, ale také s dívčím triem Sestry Alanovy.

V této době vznikla řada hudebních nahrávek, které představují určitý vrchol v hudební kariéře Arnošta Kavky. Ještě před touto dobou byl poctěn přezdívkou Doktor swing, která byla takřka jeho obchodní značkou. Po skončení II. sv. války se hudební projev, který byl pro Kavkův zpěv charakteristický a označovaný jako tenor nosového zabarvení s občasným exaltovaným přednesem.

Během války se vyučil knihkupcem a nakladatelem u R. A. Dvorského, který jej uchránil před totálním nasazením. V roce 1944 byl Kavka zatčen gestapem ve Zlíně přímo v průběhu jednoho koncertního vystoupení a do konce války byl v koncentračních táborech lehčího typu a z toho posledního, na pražském Hagiboru, se mu podařilo uprchnout. Při spojeneckém bombardování holešovické elektrárny v roce 1944 mu zemřela malá dcerka.

Po válce Kavka dokončil přerušené právnické studium a založil si vlastní jazzový septet band, ve kterém se postupně objevila řada mladých talentovaných hudebníků, například Ferdinand Havlík. Po roce 1948 se pokoušel vyhovět vkusu a požadavkům doby a hrát socialistický jazz na lidové motivy.

Na počátku padesátých let byl po bouřlivějším vystoupení v západnějším stylu v Lucerně, a zejména po vystoupení, na kterém kapela hrála operní melodie v jazzové úpravě, byla Kavkovi zakázaná další činnost a musel absolvovat nové kapelnické zkoušky. Později hrál s menším souborem po vinárnách. Pokoušel se i o dráhu hudebního skladatele a řada jeho písní byla vydávána na deskách Supraphonu.

Nikdy již neobnovil původní velikost svého souboru, i když již v uvolněnější atmosféře konce padesátých let a v průběhu let šedesátých mohl vystupovat i v rozhlase nebo televizi. Ke konci své kariéry zůstal zcela osamocený a sám se doprovázel souborem nástrojů, kterým říkával Kavkův eintet. V šedesátých a sedmdesátých letech takto podnikl řadu domácích i zahraničních koncertních turné, především v Polsku a Bulharsku.

Na začátku 70. let vystupoval na americkém zaoceánském parníku. V osmdesátých letech se mimořádně objevoval v pořadech Československé televize - Televarieté - a nejrůznějších zaznamenaných estrádách.

Československou televizí byl v roce 1987 vysílán pořad ke Kavkovým 70. narozeninám. K nejznámějším Kavkovým písním, které se v podstatě staly dávno evergreeny patří – Už nikdy víc milovat nebudu, Hm, hm, Dr. Swing, Povím to tancem a písní, Mám život hrozně rád.

Zemřel 2. května roku 1994 v Praze ve věku 77 let.

Zdroj: Erkul, Arnošt Kavka na www.fdb.cz